Zavři oči, padá hvězda

5. dubna 2017 v 15:10 |  Téma týdne
Ahoj,
přidávám zde článek na Téma týdne. Jakmile jsem si přečetla to téma, tak mě napadl tenhle příběh z ničeho nic. Takže jsem to sepsala a vyšlo z toho tohle...

Je teplý letní večer. Ležím na dece a kolem mě se rozprostírá velká louka. Okvětní lístky tancují v jemném večerním vánku. Vítr je kolébá ze strany na stranu a květy podléhají jeho ukolébavce. Větve mohutných stromů už tolik nešepotají. Vše kolem mě začíná utichat a já si mohu prohlédnout tu krásnou, tajemnou a tichou krajinu. Na vše dohlíží velký zářicí měsíc. Jeho jemné měsíční paprsky dopadají na koruny stromů. Nebojím se být tady sama. Jemné měsíční světlo mě chrání před úplnou tmou. Pohlédnu na tmavě modrou oblohu, která je poseta snad miliony hvězd. Každá hvězda září jinak a každá hvězda má svůj kouzelný příběh. Tohle mi vždy vykládal můj dědeček. Vzpomínka na něho mi vytvořila slzu, která mi pomalu stékala po mé studené tváři. Na tuhle krásnou louku jsme spolu chodívali každý letní večer. S dědečkem jsme pozorovali hvězdy a vždy mi ke každé řekl její příběh. Jako malá jsem ho obdivovala. Pamatoval si tolik krásných příběhů a pohádek a já to vše ráda poslouchala. Byl můj velký vzor a můj ochránce, jako je měsíc nad touhle krásnou krajinou. Vzpomínám na jeden večer, kdy jsme se tady vydali a dědeček mi vyprávěl, jak se seznámil s babičkou a jak spolu koukali na hvězdy.

Ukázal mi jednu malou hvězdu, která měla silnou zář.Spolu s babičkou si ji pojmenovali Láska. Když jsem se zeptala proč, tak mi na to odpověděl:,,Tahle hvězda je malá, ale její záře je tak silná, že ji vidíš více, než kterékoliv jiné větší hvězdy. Je jako my. Navenek jsme obyčejní lidé, ale ve vnitř zvládneme být silní a dokážeme hluboce milovat." Poté se podíval na oblohu a zašeptal: ,,Zavři oči, padá hvězda. Teď si můžeš něco přát." Já ho poslechla. ,,Pokud tomu budeš věřit, tak se tvé přání jednou splní." A láskyplně se na mě usmál. Tuhle vzpomínku mám ze všech nejradši. Po tváři mi stékají další slané slzy. Pamatuji si přesně ten den, kdy jsem o mého ochránce přišla. Byla jsem u něj v nemocnici a držela ho za ruku. Dědeček těžce a pomalu dýchal. Poté mu začala těžknout víčka. Pohladila jsem ho po vlasech a tiše jsem mu řekla: ,,Zavři oči, padá hvězda." Dědeček se lehce pousmál a poté už navždy usl. A já vím, že si přál být zase opět s jeho láskou. S babičkou. Každý večer chodím na tuhle kouzelnou louku, kde jsem chodívala s dědečkem. Každý večer se dívám na tu jeho hvězdu a vím, že tam je společně s babičkou. A taky vím, že až budu mít děti, tak tenhle kouzelný příběh jim budu vyprávět. O té jeho hvězdě. O Lásce.

Snad se krátký příběh líbil. :) Po dlouhé době jsem něco zkusila napsat, tak snad to není úplně nejhorší. :D Příběh je vymyšlený. Žádného dědečka bohužel nemám, ale kdybych mohla mít, tak bych chtěla asi toho z mého příběhu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 5. dubna 2017 v 16:40 | Reagovat

To je krásný a dojemný příběh...

2 Lucienne Lucienne | Web | 5. dubna 2017 v 17:02 | Reagovat

[1]: Děkuji

3 Siginitou Siginitou | E-mail | Web | 6. dubna 2017 v 9:03 | Reagovat

Četlo se to moc krásně, povedlo se ti to :)
Dědečka je mi líto :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama